Pojem „krize“ v psychiatrii a psychologii

Krize rucePojem krize se stal systematicky středem pozornosti psychiatrické a psychologické odborné veřejnosti pod vlivem dvou významných odborníků. Prvním z nich je americký psychiatr britského původu Gerald Caplan, který v práci „Principy preventivní psychiatrie“ (Principles of Preventive Psychiatry, 1964) a následně v četných svých dalších publikacích rozpracoval teorii psychické krize a popsal hlavní zásady pomoci v případě psychické krize.

G. Caplan (1964) rozpracoval též dva základní principy řešení krize, kterými jsou:

  • Princip homeostázy +

    Princip homeostázy popisuje proces, v němž dochází na základě vnitřních podnětů z organismu k reakci, která zpětnovazebně vyrovnává stabilitu organismu.

  • Princip sociálního učení +

    Princip sociálního učení rozpracovávaný též řadou dalších autorů (např. americkým sociálním psychologem A. Bandurou) vysvětluje postupy řešení, v nichž jedinec odchylky od rovnováhy vyrovnává automaticky, nebo vědomě cestou pokusu a omylu. Při selhání a dalším růstu napětí zkouší další inovativní řešení. Při úspěšnosti použité strategie ji zařazuje do svého repertoáru chování.

  ROZBAL VŠECHNO   |   VŠECHNO SBAL  

Již dříve, v roce 1944, však další americký psychiatr (německého původu), Erich Lindemann (1900 - 1974), popsal projevy a možnosti léčby psychické krize, vytvořené v důsledku prožití silného akutního zármutku v souvislosti s péčí o oběti hromadné katastrofy a jejich příbuzné při požáru nočního klubu Cocoanut Grove v Bostonu ke kterému došlo 28. 11. 1942 v článku „Symptomatology and management of acute grief“ („Symptomatologie a zvládání akutního zármutku“). (více...)

Dále lze rozlišit:

  • Afektivní krize +

    kumulace, hromadění emocí a jejich náhlé vybití, vzplanutí;

  • Krize identity +

    krize dozrávání, popsaná J. J. Rousseauem jako „druhé zrození“ ve věku 12/14 až 18/20; jde o období zařazování se do nových rolí, provázené často konflikty; při duševní labilitě a nepříznivých interpersonálních vztazích se může objevit zkratkové jednání, úzkost, fobie atd.;

  • Vývojové krize (životní) +

    negativně laděné prožitky související s přechodem z jednoho životního stadia do druhého, nejčastěji při významných životních přelomových událostech, např. odchodu z domova, odchodu do důchodu atd.;

  • Kumulované krize +

    nastávají tehdy, pokud je od řešení krize ustoupeno, byl přijat maladaptivní způsob řešení a prožívání krize se kumuluje o vzpomínky na dříve prožívané krizové situace (a jejich neřešení, resp. nesprávné řešení);

  ROZBAL VŠECHNO   |   VŠECHNO SBAL  

Dále je možno rozlišovat z hlediska výskytu a vlivu krize na stadia vývoje lidského života (Shneidman, 1973):

  ROZBAL VŠECHNO   |   VŠECHNO SBAL