Situační krize
Známá americká vzdělavatelka, výzkumnice a terapeutka rakouského původu L. Rapoportová, působící v oblasti komunitní péče, popsala v roce 1965 tři okruhy vzájemně spolupůsobících faktorů, jež mohou vyvolat stav krize:
Nebezpečná událost +
jež představuje možné ohrožení,
Ohrožení +
jež je symbolicky spojeno s dřívějšími ohroženími, může vyústit ve zranitelnost (vulnerabilitu) nebo konflikt,
Neschopnost +
odpovědět na ohrožení odpovídajícími způsoby zvládání stresu.
Událost, jež může vyvolat ohrožení, je tedy – mj. vzhledem k její podobnosti s minulými podobnými událostmi v našem životě – schopna vyvolat dřívější pocity úzkosti jež byly dříve potlačeny nebo skryty.
S dalším návrhem na rozlišení krizí podle poněkud jiného pohledu přišel americký psycholog, působící jako ředitel Crisis Therapy Training Program na univerzitě v Severní Karolíně B. A. Baldwin.
Baldwinova typologie krizí (1978, 1980) rozlišuje z hlediska prohlubující se závažnosti psychopatologie a příčin krize (od vnitřních k vnějším) celkem 6 typů krizí:
Situační (dispoziční) krize +
vyvolané především vnějšími podněty (např. změna, ztráta, volba); jde o problematické, ale zpravidla vlastními silami řešitelné situace (např. příprava na zkoušku na VŠ);
Tranzitorní (přechodové) krize +
jež lze většinou alespoň částečně anticipovat a plně či částečně se na ně adaptovat;
Traumatické krize +
vyvolávané silnými vnějšími podněty (stresory), často neočekávanými, s nízkou kontrolou vývoje situace a omezenými zvládacími možnostmi;
Vývojové krize +
plynoucí z dynamiky lidského života (hodnotové konflikty, moc, závislost, láska, sex, žárlivost atd.);
Psychopatologické krize +
předchozí psychopatologický vývoj vyvolává novou samostatnou krizi, nebo řešení krize komplikuje (např. u neurotiků, hraničních osobností, charakterových defektů atd.);
Krize vyžadující okamžitou psychiatrickou pomoc +
(neodkladné krizové stavy) – zhoršuje se celkový zdrav. stav, hrozí sebepoškození, nebo agrese vůči okolí (akutní psychózy, drogové intoxikace, suicidální jednání) – cílem je rychlá a účinná intervence.
Částečně podobnou klasifikaci krizových situací navrhuje český psycholog J. Vymětal (1995), který rozlišuje krize:
Vývojové a traumatické +
jež lze v Baldwinově typologii přirovnat ke krizím vývojovým a situačním;
Krize zjevné +
v nichž si člověk zjevně uvědomuje skutečnost, jež se dostává do rozporu s jeho sebeobrazem.
Krize latentní +
jež zůstávají skryté často proto, že si je člověk nechce připustit. Nejčastěji se mohou projevit jako jednostranný způsob života.
Akutní krize +
které mají většinou jednoznačný začátek a konec, průběh bývá většinou velmi prudký. Jsou často reakcí na traumatickou životní událost. Pokud není z nějakých důvodů akutní krize řešena, může přejít v krizi chronickou.
Chronické krize +
jnemívají na rozdíl od krizí akutních tak jasný začátek, ale probíhají delší dobu, řádově měsíce až roky.