Situační krize

Známá americká vzdělavatelka, výzkumnice a terapeutka rakouského původu L. Rapoportová, působící v oblasti komunitní péče, popsala v roce 1965 tři okruhy vzájemně spolupůsobících faktorů, jež mohou vyvolat stav krize:

  • Nebezpečná událost +

    jež představuje možné ohrožení,

  • Ohrožení +

    jež je symbolicky spojeno s dřívějšími ohroženími, může vyústit ve zranitelnost (vulnerabilitu) nebo konflikt,

  • Neschopnost +

    odpovědět na ohrožení odpovídajícími způsoby zvládání stresu.

Událost, jež může vyvolat ohrožení, je tedy – mj. vzhledem k její podobnosti s minulými podobnými událostmi v našem životě – schopna vyvolat dřívější pocity úzkosti jež byly dříve potlačeny nebo skryty.

S dalším návrhem na rozlišení krizí podle poněkud jiného pohledu přišel americký psycholog, působící jako ředitel Crisis Therapy Training Program na univerzitě v Severní Karolíně B. A. Baldwin.

Baldwinova typologie krizí (1978, 1980) rozlišuje z hlediska prohlubující se závažnosti psychopatologie a příčin krize (od vnitřních k vnějším) celkem 6 typů krizí:

  • Situační (dispoziční) krize +

    vyvolané především vnějšími podněty (např. změna, ztráta, volba); jde o problematické, ale zpravidla vlastními silami řešitelné situace (např. příprava na zkoušku na VŠ);

  • Tranzitorní (přechodové) krize +

    jež lze většinou alespoň částečně anticipovat a plně či částečně se na ně adaptovat;

  • Traumatické krize +

    vyvolávané silnými vnějšími podněty (stresory), často neočekávanými, s nízkou kontrolou vývoje situace a omezenými zvládacími možnostmi;

  • Vývojové krize +

    plynoucí z dynamiky lidského života (hodnotové konflikty, moc, závislost, láska, sex, žárlivost atd.);

  • Psychopatologické krize +

    předchozí psychopatologický vývoj vyvolává novou samostatnou krizi, nebo řešení krize komplikuje (např. u neurotiků, hraničních osobností, charakterových defektů atd.);

  • Krize vyžadující okamžitou psychiatrickou pomoc +

    (neodkladné krizové stavy) – zhoršuje se celkový zdrav. stav, hrozí sebepoškození, nebo agrese vůči okolí (akutní psychózy, drogové intoxikace, suicidální jednání) – cílem je rychlá a účinná intervence.

Částečně podobnou klasifikaci krizových situací navrhuje český psycholog J. Vymětal (1995), který rozlišuje krize:

  • Vývojové a traumatické +

    jež lze v Baldwinově typologii přirovnat ke krizím vývojovým a situačním;

  • Krize zjevné +

    v nichž si člověk zjevně uvědomuje skutečnost, jež se dostává do rozporu s jeho sebeobrazem.

  • Krize latentní +

    jež zůstávají skryté často proto, že si je člověk nechce připustit. Nejčastěji se mohou projevit jako jednostranný způsob života.

  • Akutní krize +

    které mají většinou jednoznačný začátek a konec, průběh bývá většinou velmi prudký. Jsou často reakcí na traumatickou životní událost. Pokud není z nějakých důvodů akutní krize řešena, může přejít v krizi chronickou.

  • Chronické krize +

    jnemívají na rozdíl od krizí akutních tak jasný začátek, ale probíhají delší dobu, řádově měsíce až roky.