Příčiny krizí
Lze identifikovat řadu příčin krizí, z nichž některé jsou obecné, jiné specifické.
Obecné +
jsou dány již samotným charakterem soudobé společnosti, fungující (především v rozvinutých zemích) na principech rychlého tempa, vysokých nároků, výrazného individualismu, nízké předvídatelnosti a deterministického chaosu;
Specifické +
vyplývající z kontextu určitých životních a situačních podmínek;
Obecné:
- - chaotický ráz společenských jevů – neočekávatelnost a nepředvídatelnost velkých i menších společenských změn, výjimečných a krizových situací;
- - chaos je slovo řeckého původu, které obvykle vyjadřuje zmatek, resp. neuspořádnost a nepředvídatelnost jevů a událostí;
- - teorie chaosu, tj. vědecké pojetí chaosu usiluje o objasnění jistých pravidel v chaotickém jevu – jak dynamicka událostí ve vzájemné souvislosti umožňuje vznik řádu;
- - tyto procesy sice nefungují zcela bez pravidel, jsou založeny svou podstatou deterministicky (podle zákonitosti o vztahu mezi příčinou a následkem), ale lze je obvykle určit a definovat většinou pouze dodatečně (ex post);
- - chaotický systém je tedy deterministickým systémem, který vykazuje náhodné chování; chování chaotických systémů silně závisí na počátečných podmínkách - i velmi blízké počáteční podmínky dvou stavů mohou vést k divergujícímu vývoji stavu systému, proto platí, že sebepřesnější znalost počátečních podmínek nedovoluje dlouhodobé předpovědi chování chaotického systému;
- - jednotlivé trajektorie vývoje stavu chaotických systémů často směřují v průběhu času do okolí jednoho bodu, jeho okolí, nebo ke křivce, jako by je ten bod přitahoval, proto vědci označili takový bod za "atraktor" – něco jako upoutávač či přitahovač (s ohledem na nejasnost důvodů tohoto přitahování se používá k jeho označení pojmu podivný atractor, angl. " strange attractor");
- - aplikace přístupů nelineární dynamiky, poznatků o podivných atraktorech a vývoji nerovnovážného stavu (nonequilibrium), které přinesla teorie chaosu, umožňují podstatně dynamičtějí přístup k poznaní vývoje strategie lidského chování v průběhu času i pod vlivem situačních proměnných (Cooksey, 1996, 2007);
- - další vývoj poznatků ukázal mj., že ve vývoji chaotických systémů někdy dochází, při měnících se vnitřních parametrech, k náhlé změně chování (např.rozdvojení trajektorie), které se nazývají "bifurkace";
- - některé nelineární systémy, vyššího než druhého řádu mohou vykazovat náhlé skokové změny parametru, které jsou označovány jako katastrofy;
- - teorie chaosu upozornila též na další významnou okolnost – sám akt pozorování, resp. ve výzkumu použité metody všeobecně mohou měnit pozorovaný jev (Cooksey, 1996, 2007);
Další znaky těchto společenských procesů:
Neurčitost +
s rostoucí komplexností společ. systémů klesá naše schopnost jejich precizní analýzy, až se přesnost a relevantnost jejich poznání vzájemně vylučují (přesná a málo relevantní vs. nepřesná relevantní data); americký výzkumník a autor koncepce fuzzy logiky L. A. Zadeh, který se narodil v Baku v Azerbajdžánu, představil v roce 1965 základní myšlenky fuzzy logiky, snažící se vysvětlit realitu v její nepřesnosti a neurčitosti a formuloval též princip inkompatibility – s rostoucí složitostí systému klesá naše schopnost formulovat přesné a významné vlastnosti jeho chování až je dosažena hranice, za kterou jsou přesnost a relevantnost prakticky vzájemně se vylučující jevy (Klir, Yuan, 1996);
Emergence +
kromě evolučního, plynulého vývoje společnosti dochází za urč. okolností též ke skokové změně (zvraty, náhlé změny, krize);
Efekt neočekávaného účinku +
(anglický filozof a teoretik vědy K. R. Popper) odhad budoucího vývoje lze přiměřeně uskutečnit - kromě kromě klasických prognostických odhadů - využitím formy alternativních scénářů, předpokládajících realizaci jak očekávaných, tak i neočekávaných jevů;
Akcelerace vývoje +
ke změnám dochází ve stále kratších intervalech;
Pokles až ztráta identity +
předpoklad nejen možnosti, ale i nutnosti změny osobní, profesní i sociální identity v průběhu života;
Individualismus +
typický pro vývoj současné civilizované společnosti; někteří autoři (např. významný současný americký psycholog M. Seligman, 2002, 2003) zdůrazňují, že v posledních cca 30 – 40 letech je především pro rozvinuté země typické výrazné rozšíření individualismu, který způsobil mj. odklon od lidské pospolitosti, pokles důvěry v příbuzenská, religiózní a společenská seskupení a s nimi související aktivity. To způsobilo také ztrátu významných zdrojů sociální opory, které by mohly v případě neúspěchu nebo selhání člověku pomoci;
Stav permanentní krize +
krize jako „normální“ součást života společnosti mj. i v důsledku vyššího výskytu technických, dopravních a živelních katastrof a rozšiřování výskytu teroristických útoků a jejich povahy, mj. po 11. 9. 2001;
Postmoderní filozofie a pojetí světa +
základem je pluralita názorů a popření koncepce jediné pravdy a jediného cíle (hlavním představitelem je francouzský filozof J.F. Lyotard), což vede mj. též k odmítání kulturní nadřazenosti a vyspělosti západní civilizace, a tím i nadřazenosti racionality v procesu poznání; podle Lyotarda je nutno zanechat snad o hledání univerzálního konsensu, protože konsensus nemůže být chápán jako cíl, ale pouze jako jedno ze stadií diskuse, a proto je třeba přijmout pluralitu; naopak odlišnosti, neshody a rozepře jsou jedním ze znaků plurality, proto jsou potřebné a vnímavost vůči nim se v postmoderním období podle Lyotarda zvyšuje;
Subjektivnost vnímání, prožívání a zvládání krize +
objektivně založená míra ohrožení nebývá vždy v souladu s její subjektivní reflexí a možnostmi jeho zvládnutí (Kastová, 2000; Kebza, 2005);
Úroveň ohrožení +
stojí proti úrovni odolnosti (podrobněji viz dále);