Strategie vyrovnávání se s krizí
G. Caplan (1964) a řada jeho následovníků shrnuli několik následujících charakteristik efektivních a neefektivních postupů vyrovnávání se s krizovými situacemi.
I. Efektivní strategie +
- • Aktivní přístup ke světu, hledání informací;
- • Vyjádření pozitivních i negativních emocí;
- • Aktivní hledání pomoci u druhých;
- • Schopnost rozdělit krize na části a postupně je řešit;
- • Schopnost rozpoznat včas příznaky únavy a dezintegrace a předcházet jim;
- • Schopnost aktivně se vyrovnávat s emocemi a problémy a schopnost akceptovat je, pokud je nelze změnit;
- • Ochota měnit sebe sama;
- • Sebedůvěra, důvěra k druhým a naděje, že krizi je možno překonat.
II. Neefektivní strategie +
- • Odmítání, neschopnost si připustit krizovou situaci, pasivita;
- • Potlačování emocí, zvl. negativních;
- • Všeobecná dezintegrita osobnosti a dezorganizace činnosti, narušení rytmu;
- • Neschopnost sebeovládání, výbuchy emocí, rezignace;
- • Nehledání pomoci u druhých, případně její neakceptování;
- • Defenzíva, pasivita, deprimace, pocit sevření či „převálcování“ problémy a stereotypní, neúčelné reagování na ně.
Nezvládaná krize se projevuje v oblasti prožívání především stavem diskomfortu, osobní nepohody. Vyznačuje se stavy úzkosti, nejistoty, sklíčenosti, úzkosti, obav z budoucnosti a často též prožitkem bezmoci a hrozícím nástupem panického chování. Chaotičnost paniky může být ohrožující ve smyslu dezintegrace osobnosti jedince a s ní související dezorganizace lidského chování.
Pozitivním vyústěním krize může být prožitek osvobození z dlouho prožívaného napětí a eskalujícího vývoje krize a proces růstu. V tomto smyslu je krize dobrou příležitostí k revizi a zmapování zdrojů vnitřních rezerv a zahájení růstu (viz dále). Krize může být za určitých podmínek též příležitostí k žádoucí změně chování a k vytvoření nové, obohacené identity, která zahrnuje nové kompetence, nové způsoby a možnosti prožívání a chování a utváření vztahu k sobě a okolnímu světu (Kebza, 1999; Kastová, 2000).
Krize tak v sobě obsahuje jak prvky nebezpečí, ohrožení, tak prvky nových možností a příležitostí (Vodáčková a kol, 2002).
Opakem krize ve smyslu prožitku osobní nepohody je stav osobní pohody (well-being). (více...)