Krize a osobnostní rozvoj

Jak již bylo výše uvedeno, řada autorů zabývajících se krizovými situacemi konstatuje, že stejně jako k životu patří krize, patří k němu také osobnostní rozvoj (Irving, Williams, 1999; Yalom, 2006; v českém písemnictví např.Vymětal, 1992, 1995; Kastová, 2000).

V dosavadním výzkumu prožívání a zvládání krizových situací, vznikajících v důsledku prožití traumatických událostí až dosud převažoval zájem o poznání především negativních důsledků traumatických událostí, zvl. v podobě posttraumatické stresové poruchy (podrobněji viz kap. 11). Pro většinu takto orientovaných studií je typický pohled zdůrazňující význam traumatu pro vývoj psychopatologie. S tímto tradičním pohledem, orientovaným psychopatologicky nyní v literatuře kontrastuje přístup, který je zaměřen spíše směrem, který sleduje pozitivní psychologie, jež se zaměřuje zejména na využití role pozitivních složek a faktorů v náročných a krizových situacích.

Pozitivní změny vznikající v důsledku pozitivního zpracování traumatické události označují někteří autoři (např. Tedeschi, Calhoun, 1995, Linley, 2003; Linley, Joseph, 2004; Park, 2004, Tedeschi, Calhoun, 2004) jako posttraumatický rozvoj (Posttraumatic growth – PTG). (více...)

Většina uvedených autorů předpokládá, že krize může vést k osobnostnímu rozvoji právě díky osobní nezaměnitelné zkušenosti získané v situaci zvládání stresu. Nejedná se přitom zřejmě jen o znovunastolení rovnováhy, která byla otřesena či dokonce ztracena v důsledku krize, ale o proces, ve kterém člověk musí vyvinout značné vlastní úsilí k dosažení změny.

Jak uvádí ve svých pracích významný představitel humanistické psychologie A. Maslow, člověk, jemuž chybí tato osobní zkušenost se zvládáním náročných situací, tj. člověk, který nikdy o nic nebojoval, neobhajoval svá stanoviska, neodolovával tlaku soupeřů a nevítězil, bude vždy pochybovat o tom, zda by to dokázal (Maslow, 1998).

Podstatou posttraumatického rozvoje je proto podle uvedených autorů především zkušenost pozitivní změny, ke které dochází v důsledku zápasu s vysoce nepříznivou životní krizí. Tato pozitivní zkušenost se projevuje především následujícími způsoby:

  • - vyšším oceněním života obecně,
  • - bohatšími a smysluplnějšími interpersonálními vztahy,
  • - kvalitativně vyšším vnímáním vlastních schopností a vlastní síly,
  • - změnou životních priorit,
  • - kvalitnějším a bohatším životem včetně jeho nových dimenzí - existenciální a spirituální.

Tyto změny bývají v lidském životě velice výrazné, probíhají v kognitivní, emocionální i konativní oblasti, a mívají tedy důsledky i pro celkové chování a jednání člověka.