Richard Stanley Lazarus (1922 - 2002)
Richard Stanley Lazarus (1922 - 2002) americký psycholog, přispěl zásadně k rozvoji psychologických poznatků o stresu především cestou rozpoznání významu kognitivních determinant stresoru a jejich hodnocení, určující do značné míry charakter stresové situace a na něj navazující způsob reakce (Lazarus, 1966, 1993, 2000). Jím rozvíjená transakční koncepce stresu vychází z předpokladu, popsaného již dříve mj. J. W. Masonem a dalšími, že rozvoj (nebo naopak nerozvinutí) Selyeho stresové reakce záleží především na kognitivním hodnocení zátěžové situace (appraisal), jež probíhá ve třech fázích:
Primární hodnocení +
je založeno na transakcích jedince s okolím, jejichž smyslem je ocenění situace z hlediska důsledků pro well-being. Transakce se dělí na irelevantní a relevantní, relevantní na pozitivní a stresové.
Sekundární hodnocení +
se týká posouzení efektivity vlastních možností zvládání (coping) působících stresorů a volby vhodných postupů zvládání.
Terciární hodnocení +
obsahuje nové vyhodnocení situace a je spojeno s procesem změny myšlenkového postupu ve vztahu k situaci nebo zdroji ohrožení.
Vliv kognitivního hodnocení na podobu stresové reakce rozpracovali dále též J. P. Henry a P. M. Stephens (1977), kteří ověřovali předpoklad, že prožitek ohrožení kontroly nad vývojem situace vede k fight-or-flight odpovědi a aktivaci sympato-adrenálního systému, zatímco ztráta kontroly nad situací vede k rezignaci, kapitulaci a aktivaci hypotalamo-hypofyzárního systému s následnou sekrecí ACTH a kortizolu.
Podobně H. Weiner předložil (1992) interakční model stresu, v němž jak chování, tak jeho fyziologický podklad jsou součástí integrované odpovědi na podmínky prostředí.