Nespecifické a méně specifické koncepce psychické odolnosti
Mezi prototypické, tj. nespecifické a méně specifické koncepce psychické odolnosti lze zařadit ty, jež byly vytvořeny v souvislosti s původně jiným předmětem zkoumání (např. v souvislosti s výzkumy učení) a většinou teprve dodatečně se ukázalo, že obsahují mj. též poznatky související s psychickou odolností.
Patří sem např.:
Teorie kauzální atribuce (F. Heider, 1958) +
Teorie kauzální atribuce F. Heidera je založena na předpokladu, že člověk hledá a přisuzuje (atribuuje) příčiny svého chování jakož i chování druhých lidí a nachází je v řadě okolností, které lze klasifikovat do několika základních okruhů na okolnosti:
- a) vnitřní (dispoziční) okolnosti (psychické vlastnosti, dispozice, postoje),
- b) vnější (situační) okolnosti (vnější podmínky, situační proměnné),
- c) stabilní, dlouhodobé či trvalé okolnosti,
- d) momentální, krátkodobé okolnosti,
- e) ovlivnitelné okolnosti,
- f) neovlivnitelné okolnosti.
Toto atribuování, přisuzování příčin vlastního chování a jeho výsledků, životních úspěchů a nezdarů ovlivňuje podstatně sebevědomí, výkon a aspirační úroveň každého člověka.
Locus of control (J. Rotter, 1966) +
Locus of control je koncepce amerického psychologa J. Rottera, jejíž název je do češtiny překládán nejčastěji jako místo či lokalizace kontroly. Tento název vyjadřuje základní předpoklad této koncepce, podle nějž se lidé navzájem liší mj. též podle zobecnitelného (generalizovaného) očekávání a přesvědčení, jak jsou determinováni ve svém chování a jeho důsledcích. Osoby s vnějším (externím) místem kontroly (tzv. externálové, angl. externals) jsou přesvědčeny, že jejich život je určován především vnějšími okolnostmi a samy nemají na jeho vývoj významnější vliv. Osoby s vnitřním (interním) místem kontroly (tzv. internálové, angl. internals) věří, že vývoj jejich života závisí především na jejich schopnostech, úsilí a aktivitě, a že mají svůj život pevně ve svých rukou. Z uvedených okolností je zřejmé, že za odolnější (ale také realističtější a odpovědnější) jsou považováni lidé s vnitřní lokalizací kontroly. V řadě ověřovacích studií bylo zjištěno, že tato kategorizace je relativně stabilní v čase a umožňuje v případě vnitřní lokalizace kontroly zaujímat aktivní, samostatný, sebevědomý a účelný styl zvládání náročných životních situací.
Self-efficacy (A. Bandura, 1977, 1989, 1997) +
Self-efficacy je pojem amerického sociálního psychologa A. Bandury, vyjadřující víru ve vlastní schopnosti a v možnost jejich naplnění. Český sociální psycholog J. Janoušek navrhuje překládat tento pojem do češtiny jako sebeuplatnění. Úroveň self-effifacy ovlivňuje podle A. Bandury myšlenkové vzorce, jednotlivé prováděné aktivity, ale též emocionalitu, zejména v kontextu celkového emocionálníhoho vzrušení a aktivace (arousal). Úroveň a struktura self-efficacy je považována mj. též za základ nově utvářeného chování zvl. v situacích, kdy je člověk postaven před úkol změnit z určitých důvodů své chování.