Zásady vedení krizové intervence
Pokud jde o hlavní zásady vedení krizové intervence, lze konstatovat, že jejich základ byl formulován již v pracích E. Lindemanna a G. Caplana (viz pojetí krize v psychiatrii a psychologii, popsané v první kapitole), k nimž později řada dalších autorů zahraničních (Baldwin, 1980; Janosik, 1994; Everley, Mitchell, 2002; Bonanno, 2004; DeKoven, 2004; Alexander, 2005; Bonano et al., 2006; Bonanno, Mancini, 2008 atd.) a v posledních letech i domácích (Eis, 1994; Klimpl, 1998; Kastová, 2000; Špatenková a kol., 2004, 2005; Baštecká a kol., 2005; Vodáčková a kol., 2007) připojila řadu dalších poznatků, jejichž hlavní část je možno shrnout do následujících bodů :
1 +
Doporučuje se především rychlé navázání kontaktu mezi klientem a terapeutem jako hlavní východisko k rychlému a efektivnímu poskytnutí pomoci.
2 +
Nutná je též navazující rychlá a přesná orientace v hlavních okolnostech, jež vedly k rozvoji krize.
3 +
Terapeut musí též umět dosáhnout vhledu do maladaptivních reakcí klienta v průběhu krize (potlačování a popírání emocí, abúzus alkoholu a/nebo drog, impulzivní reakce, sociální izolace, obviňování sebe nebo okolí ze zavinění krize atd.).
4 +
Terapuet musí umět vytvořit a podporovat intenzivní kontakt a koncentraci na krizi – jde vlastně o intenzivní spolupráci klienta s terapeutem na řešení problému (krize) včetně aktivizace psychických rezerv a podpory samoléčících procesů klienta.
5 +
Krizová intervence by měla přinést klientovi mj. také informace o rozměrech krize a o tom, jak se naučit jiným, vhodnějším a efektivnějším adaptivním reakcím na krizi (zajištění emocionální a sociální opory, vytvoření a upevnění pocitu bezpečí a důvěry jako východisek k řešení vlastních příčin krize).
6 +
Je třeba umět zabránit kumulaci formování příznaků – krizový terapeut musí příznaky zvažovat, ale poskytuje především vysvětlení podstaty krize a nabízí řešení.
7 +
Krizová intervence vyžaduje individuální a cílevědomý, aktivní, často i direktivní přístup terapueta ke klientovi, využívající mj. i pozitivního vztahu mezi nimi k učení prostřednictvím zkušenosti (identifikace, nápodoba, korektivní zkušenost).
8 +
Pracoviště krizové intervence musí garantovat zajištění dalších informací pro klienta o možnostech navazujících služeb (klient musí vědět, kam se má dále obrátit) a vycházet ze zásady časově jasně ohraničeného poskytování krizové intervence – ta je ukončena jakmile je podstata krize vyřešena a klient se orientuje v jejích příčinách a způsobech jejího řešení.
Je zřejmé, že efektivní poskytování krizové intervence vyžaduje nejen příslušné informace a znalosti, ale též praktické zkušenosti, psychickou i fyzickou odolnost a nadšení, zapálení pro tuto věc.