Hlubinná psychologie
Vznikla v Evropě přibližně ve stejné době jako ve Spojených státech behaviorismus a je stále, i když ve své novější podobě, jednou z důležitých současných psychologických koncepcí. Nelze jí pochopit, bez základních informací o sociálním prostředí a o rodinných vztazích zakladatelů jednotlivých směrů. V ostatních psychologických teoriích, není provázanost osobní životní zkušenosti hlavního tvůrce teorie a základních principů teorie, tak silná jako v případě hlubinné psychologie, protože předmět zkoumání leží mimo osobnost zakladatele a hlavní metodou není introspekce. Hlubinná psychologie používá jako hlavní metodu introspekci, pozorování a zkoumání vlastního nitra, a tak je tato závislost logickým důsledkem.
Sigmund Freud (1856 – 1939)
Narodil se na Moravě v početné židovské rodině, kde vládl přísný, poměrně starší otec. Freudova matka byla mnohem mladší než otec a láskyplná, malý citlivý chlapec pociťoval v rodině ohrožení, bál se otce, bál se o sebe i o matku. (více...)
Rodina se přestěhovala do Vídně, Freud se stal úspěšným lékařem, psychoanalytikem s rozsáhlou klientelou, ale nikdy se nepřizpůsobil mentalitě Vídeňanů, a ti ho nikdy zcela nepřijali mezi sebe. Nebyl schopen ani udržovat dlouhodobější přátelství, rozešel se i s lidmi, kteří ho obdivovali jako svého učitele a duchovního vůdce. Téměř celou dospělost trpěl rakovinou čelisti, prodělal několik operací, měl nemocné srdce. Klidný a oddaný vztah však prožil ke své manželce, se kterou měl šest dětí. Nelze nevidět analogie těchto dospělých vztahů se vztahy, které měl ke svým rodičům a které zakotvil do svých teorií.
Psychoanalýza
Základním přínosem Freudovy teorie je odvážná kombinace vývojového přístupu s principem nevědomých motivů našeho chování – nevědomím.
Nevědomí je plné myšlenek, strachů, tužeb, vrozených pudových impulsů, přání, zvláště sexuálních, která byla v dětství tak tvrdě potlačována rodiči, že se přesunula do míst, kde o nich už nevíme, neuvědomujeme si je, zapomněli jsme na ně, ale to neznamená, že přestala existovat. Naopak, právě proto, že o obsahu nevědomí nevíme, nemáme nad ním vědomou kontrolu a ono ovlivňuje naše chování, proniká z temných hlubin osobnosti formou snů, přeřeknutí, překvapivých kolísání nálad, duševních poruch nebo se přijatelněji projeví - sublimuje v tvořivé umělecké podobě. Tvořivost má ve Freudově pojetí význam pro ochranu duševního zdraví.
Pro názornost bývá osobnost ve Freudově pojetí přirovnávána k ledovci. Nevědomí si můžeme představit jako rozsáhlou spodní vrstvu osobnosti, zcela neviditelnou, vědomí, jako tu část osobnosti, kterou si plně uvědomujeme, tvoří malou část vyčnívající nad hladinu. Oblast mezi těmito vrstvami se nazývá předvědomí, obsahuje myšlenky, zážitky i city, které si člověk uvědomoval, ale už je zapomněl, v běžném životě na ně nemyslí, ale může si na ně vzpomenout, bez větších potíží.
Všechny tyto tři složky se podílejí na veškerém jednání i prožívání člověka.
(k zamyšlení...)
Osobnost vnímal Freud jako uzavřený systém, v jehož rámci se uplatňuje psychická energie. Za zdroj této energie považoval dva základní pudy – sexuální pud, směřující k sebezáchově i k záchově druhu a proti němu směřující síly destruktivní, pud smrti. Vyvažování těchto sil, přeměny energií pudů uvnitř osobnosti a jejich využití, je tak zdrojem všeho chování. Vyvažování sil probíhá uvnitř osobnosti mezi jejími třemi subsystémy, s vzájemně rozpornými principy a cíli.
Id (ono) +
Nepřístupná část naší osobnosti, umístěná v nevědomí, schránka a zdroj pudů, iracionální, vedena principem slasti, usilující o uspokojení, podobně jako malý kojenec.
Ego (já) +
Střední vědomá rovina, řídící se principem reality, rozumu, zvažuje činy a jejich následky, vybírá a ukládá do předvědomí osobní zážitky, dobře rozvinuté ego je známkou zdravé dospělé osobnosti.
Superego (nadjá) +
Obsahuje pravidla chování, zákazy a příkazy ukládané v dětství, které jsme přijali za své. Obsahuje i pochvaly za úspěchy a dobré chování. Některé si uvědomujeme (Nelži, Mluv slušně, Pomáhej druhým) a přijímáme je vědomě. Velká část známek nesouhlasu či souhlasu proběhla v tak časném dětství např. při nácviku udržování čistoty, že byla prožívána málo uvědoměle a tvoří nevědomou část superega. Jako celek lze se superego řídí principem dokonalosti, zajišťuje osobní morálku jednotlivce.
Máte-li někdy „špatné svědomí”, se kterým v duchu smlouváte, když neuděláte, co jste měli nebo naopak uděláte, co jste neměli, smlouváte se svým Superego.
Podle Freuda všechny naše činy mají svoji příčinu, ale často pramenící spíše z nevědomých motivů, které ohrožovaly naše ego, vyvolávaly úzkost a proto jsme je už dříve sami před sebou ukryli do nevědomí. Hledáme pak pro své činy vědomé, rozumné důvody a vlastně sami sebe obelháváme.
Ego - obranné mechanismy
Aby se naše Ego, chránilo před přáními, které vyvolávají úzkost, používá obranné mechanismy, které působí na nevědomé úrovni. Mezi nejčastější patří vytěsnění, sublimace, regrese a fixace, racionalizace a identifikace.
Přes řadu sporných momentů, zvláště přeceňování sexuálního pudu, přinesla psychoanalýza nový pohled na osobnost jako na dynamický, v průběhu života se vyvíjející celek se složkou nevědomou, unikající kontrole jedince a přesto se podílející na chování a prožívání.
Alfréd Adler ( 1870-1937)
Byl zakladatelem druhé vídeňské psychologické školy, za základní význam v životě člověka považoval usilování o moc a o společenské postavení. I v jeho teorie se tedy odráží vlastní životní zkušenosti a vlastní hodnoty. (více...)
Individuální psychologie
Hlavním předpokladem Adlerovy teorie je pocit méněcennosti, (nikoliv pudy jako v psychoanalýze), který pramení v dětství, z přirozené fyziologické slabosti dětského těla. Celý vývoj jedince je usilováním o překonání méněcennosti, získání sociální převahy, nadřazenosti nad ostatními, usilováním o moc. (více...)
Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
Byl nekonvenční Švýcar, začleněný dobře do vážené společenské vrstvy, protože jeho otec byl duchovním, Jung byl přijímaný širokou kulturní i odbornou veřejností, a byl finančně nezávislý. Několik let se přátelil s Freudem, ale jejich názory se rozcházely a protože Freud měl sklon příliš prosazovat svoji autoritu (Vzpomeňte si na Freudova otce!), skončilo i jejich přátelství. (více...)
Analytická teorie
Jung přejal některé termíny a principy psychoanalýzy, ale pojímá je jinak. Především nepokládal sexuální pudy za určující činitel lidského chování. Rozšířil obsah jedincova individuálního nevědomí, o kolektivní nevědomí, které pojímá jako zdroj energie i možné moudrosti.
Lidskou osobnost psýché, považuje za složitou samostatnou soustavu, čtyř hlavních subsystémů:
nevědomí kolektivní +
je část nevědomí obohacená o pozitivní i negativní zkušenosti mnoha předchozích generací nejen lidských, ale dokonce i zvířecích předchůdců jedince. Je zděděná, uchovává mnohá tajemství, prapůvodní představy a principy, spjaté s přírodními jevy a nabité silným emočním obsahem, které Jung je nazývá archetypy. Archetypy si můžeme představit jako jádro představy, osu krystalů, obecně platné dávné skryté principy, zjevující se jen ve snech, pohádkách či mýtech, principy které však z hloubi nevědomí ovlivňují naše vědomí, chování a prožívání. Některé archetypy jsou relativně samostatné a nezávislé, jako např. ANIMUS a ANIMA princip ženství a mužství. Animus v ženě jí pomáhá pochopit a ocenit mužnost mužů, ale pokud převládne nad její animou, dotyčná žena se snaží vyrovnat mužům a ztrácí své přirozené ženské vlastnosti. Obdobně je tomu u mužů i pro ně tento archetyp může znamenat prospěch i nebezpečí. Zavedením archetypu animus -anima poskytuje Jung základ pro psychologické vysvětlení sexuálních rozdílů u lidí.
nevědomí osobní +
jedinec získává v průběhu vlastního života, je tvořeno, podobně jako ve Freudově pojetí, potlačenými a vytěsněnými zážitky, city, myšlenkami, které zmizely z vědomí do nevědomí. Osobní nevědomí obsahuje i mnoho nedořešených problémů, komplexů, které mohou být pro osobní vývoj jedince škodlivé.
vědomí - Ego +
tvoří střed osobnosti, to co si uvědomujeme, to co prožíváme, to o čem v bdělém stavu přemýšlíme.
Já (das Selbst) +
je jedním z archetypů, je prvotním základem psyché, nezjistitelné hloubky a mělo by propojovat oblast vědomí a nevědomí. Jung věřil, že Já podporuje vyváženou syntézu vědomých a nevědomých procesů, může významně obohatit Ego, je mu nadřazeno.
Jung rozlišoval osobnosti podle toho zda se zaměřovaly na vlastní vnitřní svět postoj introverze nebo na své okolí extraverze, oba postoje jsou přítomny v každém člověku, ale vždy jeden převažuje. Na tuto dimenzi osobnosti později navázal Eysenck, doplnil jí o dimenzi stabilita – labilita a v této kombinaci je dodnes užívaná, jako teoretický základ některých testů osobnosti.
Podrobnější Jungovo rozlišení typů osobnosti využívá poměru sil čtyř „mohutností” či čtyř psychických funkcí:
- Myšlení - zkoumá, co vnímaný předmět je.
- Cítění – oceňuje hodnotu předmětu.
- Smyslové vnímání - zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost.
- Intuice - poznává skrytý význam předmětu.
Kombinací a interakcí uvedených dvou postojů introverze - extraverze a podílů čtyř funkcí vytvořil Jung obsažnou typologii, dnes méně známou. Ego - obranné mechanismy, Vytěsnění, Sublimace, Symbolizace .
(některé další teorie...)