Psychické stavy

Poznávacími procesy získáváme informace o světě kolem nás, utváříme si obraz tohoto světa a podle svého vlastního obrazu o světě pak jednáme. Různí lidé si ale vytvářejí zcela odlišné obrazy o světě, čím je to způsobeno?

Vraťme se do obecné psychologie, zopakovat si některé základní zákonitosti vnímání i pozornosti (Nezapomínejte pozornost je jednou z vnitřních podmínek toho, zda něco vnímáme či ne!), která naše vnímání a tím i utváření našeho obrazu o světě významně ovlivňuje.

Osobnostní faktory uplatňující se v poznání - „filtr osobnosti”

Poznání je výběrové, správně vnímáme jen některé stránky podnětového pole (celé situace) a jiné potlačíme, uvědomíme si je později slabě nebo zkresleně, některé nevnímáme vůbec. Vybíráme si co a jak vnímáme, dva lidé i když se dívají na stejnou situaci, ve stejnou chvíli, nevidí totéž! Každý z nich si všimne jiných detailů, bude to mít pro něho trochu odlišný význam a pravděpodobně i jinak zareaguje.

říkal jeden psycholog v minulém století a platí to stále.

Obecná psychologie na vnímání jednoduchých figur - na smyslových klamech, ukazuje, že náš obraz skutečnosti je nepřesný i při vnímání jednoduchých geometrických tvarů, podle umístění v prostoru.

Zkuste jaké je vaše vnímání.

Ve složitějších poznávacích pochodech, se s narůstající komplexností toho co vnímáme stále více uplatňují osobnostní faktory. Můžeme si je zhruba rozdělit do dvou skupin podle délky trvání na přechodné a trvalejší vlivy.

Pozornost

je nejdůležitějším duševním stavem, který ovlivňuje aktuální funkční zdatnost jedince, působí silně na průběh a výsledky jeho činností, uplatňuje se i v poznávání.

Je funkcí celkového stavu organismu a zvláště některých oblastí centrálního nervového systému, z fyziologického hlediska jde o stav aktivace. Aktivace CNS se plynule mění v průběhu dne (biorytmy) i v průběhu delších časových úseků.

• 1. bezvědomí,
• 2. nejnižší přirozený stupeň aktivace je hluboký spánek,
• 3. ztráta vědomí vnějšího světa, sny,
• 4. snížené stavy aktivace - přechod spánku a bdění, denní snění, nebo stavy únavy, kdy jsou méně přesné pohyby, snížená pozornost, v důsledku toho dělají lidé časté chyby. Tento stav velmi nebezpečný např. pro řízení auta, zvýšené nebezpečí nehod.
• 5. střední aktivace – stav, kdy se cítíme svěží, v pohodě, dobře se soustřeďujeme na každodenní práci,
• 6. zvýšená aktivace- stav zvýšeného napětí při náročných úkolech pracovních, sportovních, zvýšená pozornost, ale dříve nastupuje vyčerpání!
• 7. vysoká aktivace – organismus připraven k maximálnímu výkonu, což se projevuje zrychlením dechu, tepu, zvýšením krevního tlaku, zvýšenému podráždění v CNS, emocionálně mluvíme o stavu afektu, pozornost je zaměřena na zdroj afektu.

(více...)

Aktivace se snižuje i nedostatkem nové stimulace, třeba stejnotvárností působících podnětů jaké poskytuje houpání v kolébce, ale i dlouhá jízda ve tmě po rovných úsecích dálnic!!

Naopak zvýšit aktivaci lze novými podněty stimulujícími RET (pohyb, osprchování, hudba i stimulujícími látkami jako kofein v kávě, thein v silném čaji), jsou to osvědčené prostředky, užívané studenty, řidiči i na dlouhých cestách.

Pozornost je psychický stav, který zajišťuje na určitou dobu soustředění člověka na jeden jev nebo jednu činnost.

Vlastnosti pozornosti:

• Přepojování pozornosti +

  mezi dvěma činnostmi, pokud je jedna plně automatizovaná a vědomá kontrola činnosti stačí jen při překážkách (jízda autem a hovor, který umlká na křižovatkách, pletení při sledování televize).

• Výběrovost pozornosti +

  vysvětluje, proč si všímáme jen některých objektů, které jsou v tu chvíli pro nás důležité a ostatních ani nevíme.

• Kolísání pozornosti +

  je příčinou toho, že během delší činnosti, se na některé části soustředíme dobře, ale po chvíli aktivace poklesá (a třeba na přednášce si uvědomíme, že se sice díváme na přednášejícího, ale vůbec netušíme co poslední minuty říkal.) Kolísání pozornosti je rovněž častou příčinou pracovních i dopravních nehod.

• Rozsah pozornosti +

  je omezený, většina lidí dokáže současně postřehnout 6-7 prvků.

Rozlišujeme bezděčnou pozornost (něčeho si všimneme, nějaká změna v prostředí upoutá naši pozornost), je krátkodobá, rychle vzniká i zaniká, pomáhá rychlé orientaci v prostředí, ale nestačí k dlouhodobější činnosti.

K realizaci dlouhodobé pracovní činnosti, k učení, k hlídání malých dětí i k zájmovým činnostem a řízení auta slouží záměrná pozornost. Je regulována cílem kterého se snažíme dosáhnout a vůli jedince. V průběhu dětství se prodlužuje doba, po kterou je jedinec schopen se soustředit, ale není ani v dospělosti neomezená a vůle

(zaměřenost na cíl) je pouze jednou z podmínek. Patří k nim:

• 1. motivace k příslušné činnosti (zde se může uplatnit vůle )
• 2. střídání s jinou činností, přestávky (organizace činnosti)
• 3. celkový stav aktivace CNS (nutné respektovat, chemická stimulace je jen krátkodobá)
• 4. návyk zabývat se soustředěnou činností (lze zlepšovat dlouhodobým nácvikem)

Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)

„připravenost” k vnímání toho, co souvisí s naším cílem, co očekáváme, toho nač se těšíme nebo čeho se naopak obáváme pozměňuje poznání na všech úrovních, od vnímání až po složité zpracování vnímaného do myšlení a do dalších plánů. Ukážeme si několik příkladů toho, co může více či méně pozměnit výsledek poznání podle přítomného přechodného stavu osobnosti.

• 1. Členění celé vnímané situace (vjemového pole) +

  Naše pozornost se zaměřuje na jednu činnost, jednu osobu na předmět našeho zájmu (figuru) a ostatní v té chvíli tvoří pozadí.Co se pro nás stává figurou?

  Motivačně významný předmět snáze vystupuje mezi ostatními pro nás nevýznamnými předměty, které tvoří pozadí, i když za jiných okolností může být motivačně významným předmětem to, co nyní tvoří pozadí.

  (příklad...)

• 2. Zaměřenost +

  určitého druhu vede k seskupování předmětů v okolí do větších celků.

  (příklad...)

• 3. Očekávání +

  něčeho vede rovněž ke zkreslování situace, např. v běžném společenském styku jednáme často podle stereotypů (někdy předsudků), kdy přisuzujeme na základě omezené informace k jednotlivým lidem své očekávání toho jak se budou chovat, jakou budou hrát roli. Taková očekávání jsou vděčným námětem mnoha filmových komedií.

  (příklad...)

• 4. Zakotvení +

  Všechno, co člověk vnímá automaticky porovnává s tím co už zná, se svými vlastními názory a představami o světě. Podobně jako lodní kotva poutá plavidlo k určitému místu a vše je k tomuto kotvišti vztahováno. V poznávacích procesech je pro nás kotvou takový podnět, podle kterého vše ostatní posuzujeme.

  Posuzujeme třeba obratnost někoho podle své vlastní – je obratnější než já nebo ne neobratný=horší než já. Naše obratnost bude v té chvíli kotvou.

  (příklad...)

Pokud se vnímané více odlišuje od mého obrazu skutečnosti, mého názoru, uplatní se sklon k odlišení - přehlédnu v čem se shodujeme, považuji názor druhého za extrémnější.

Právě působící motivy

Mohou způsobit, že vnímáme to co si přejeme, nebo před čím chceme uniknout a ne skutečnost.

Obranné zkreslení

Na vnímání působí i psychologická ochrana naší osobnosti před vnímáním skutečností, které by jí nějakým způsobem ohrozily její integritu. Podrobněji se rozlišením obranných mechanismů budeme zabývat v souvislosti se zvládáním stresových situací.

(příklad...)

Poznávací styly

Jsou poměrně trvalé, v čase stálé způsoby, jak daná osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy.

Nejvíce zkoumané jsou rozdíly mezi globálním poznávacím stylem proti analytickému. Lidé vnímající analyticky jsou zaměřeni na detaily, zřetelně odlišují jednotlivé prvky od pozadí, dovedou o nich přemýšlet odděleně, přemísťovat je, dovedou snáze získat od situace odstup a sebe od ní odlišit. Lidé s globálním poznávacím stylem, celostním přístupem, vnímají celkový dojem, více se zapojují do okolí, nechají se vtáhnout mezi ně, nechávají se více ovlivnit, spoluprožívají svět i problémy ostatních.

(příklad...)