I.P.Pavlov

info Fyziologické výzkumy podporují ideu řídící úlohy nervové soustavy jako biologického podkladu chování člověka. Dlouhodobé laboratorní výzkumy vyšší nervové činnosti (VNČ), které vedl ruský fyziolog I. P. Pavlov prokazují, že temperament je projevem typu vyšší nervové činnosti. Podle těchto názorů je temperament podmíněn základními vlastnostmi nervových procesů podráždění (excitace) a útlumu (inhibice) a jejich střídáním. Jde o to jak vznikají, jak probíhají a jak rychle se střídají. Tři základní, vrozené vlastnosti nervových procesů, které mají dvě krajní polohy a kterými je temperament podmíněn jsou:

  • Síla +

    která se projevuje jako schopnost nervového systému odolávat různým zátěžím, jejím opačným pólem je slabost nervového systému, snadné podléhání při obtížích, hroucení se ve stresových situacích.

  • Vyrovnanost +

    střídání procesů podráždění a útlumu proti nevyrovnanosti, tedy do jaké míry je jedinec schopen ovládat a tlumit svá silná podráždění nebo jak rychle podléhá afektům (vybuchuje).

  • Pohyblivost +

    nervových procesů, tedy s jakou pohotovostí je jedinec schopen reagovat, což se projevuje třeba v tom, jak rychle se dokáže jedinec přizpůsobit změnám v proměnlivých situacích (při sportu, řízení vozidla, v novém zaměstnání či v novém vztahu atd.). Opak pohyblivosti se označuje termínem inertnost, což lze chápat jako ztrnulost, nepřizpůsobivost, nepohyblivost.

  ROZBAL VŠECHNO   |   VŠECHNO SBAL  

Tyto základní vrozené vlastnosti se u každého jedince vyskytují v různých stupních a kombinacích, takže dále uvedené krajní typy jsou spíše výjimkami. Klasické dělení typů VNČ podle I. P. Pavlova a jejich porovnání s klasickými antickými typy temperamentu ukazuje následující tabulka:

typ silný vyrovnaný pohyblivý porovnejte se sangvinikem
typ silný vyrovnaný nepohyblivý porovnejte s flegmatikem
typ silný nevyrovnaný porovnejte s cholerikem
typ slabý porovnejte s melancholikem

Toto klasické dělení opomíjí další možné kombinace podskupin slabých typů odlišujících se vyrovnaností či nevyrovnaností a pohyblivostí či inertností. Je však také třeba uvážit, že v běžné populaci se nevyskytují všechny typy se stejnou frekvencí a toto klasické dělení vycházelo, jak již bylo uvedeno ze známých laboratorních pokusů se psi. I když je temperament převážně založen na vrozených vlastnostech nervové soustavy, podléhá v průběhu života jedince určitým změnám vlivem výchovy a sebevýchovy. Nelze sice očekávat základní změnu temperamentového typu jedince, ale i cholerik se může při dobrém výchovném vedení naučit poznávat své reakce, regulovat je nebo aspoň předvídat a předcházet situacím, kdy může očekávat, že by se nedokázal ovládnout. Pak může být společensky přijatelným jedincem, který umí svým afektům dávat společensky přijatelnou formu, i když je to pro něho mnohem obtížnější než pro jedince u kterého útlumové procesy od narození převládají. Autor zabývající se pedagogickou psychologií a formováním osobnosti J. Čáp (Propsy...) doplňuje čtyři základní typy temperamentů o střední pásmo, takže dostává devět typů. Vychází z předpokladu, že právě vlivem výchovy se jedinci mohou pozměnit k adaptovanějším a společensky přijatelnějším typům (z cholerika na cholericko-sangvinický typ atd.) Velmi důležité je i jaký má jedinec charakter, zda je svědomitý či nesvědomitý atd. Mezi svědomitým cholerikem a nesvědomitým cholerikem je třeba v pracovním týmu velký rozdíl. (více...)