Maslowova hierarchie lidských potřeb

5. potřeba seberealizace

4. potřeba úcty a uznání

3. potřeba sounáležitosti

2. potřeba bezpečí

1. fyziologické potřeby

• 1. stupeň +

  přirovnává autorka k situaci na počátcích lidské civilizace. Člověk byl zaměstnán uspokojováním potřeb základních, obstarával potravu, jedl, dýchal, spal, staral se o udržení druhu, přežití své i potomků, neměl žádnou energii požadovat něco navíc.

  Pro dnešní praxi to značí: Nenuťte ke komunikaci člověka vyčerpaného, hladového, ospalého ani nikoho kdo má bolesti.

• 2. stupeň +

  zajištění bezpečí a jistoty, souvisí tak úzce s fyzickým přežitím, že v situacích možného ohrožení, orientačně pátrací reflex převládne nad ostatním chováním. Z psychologického hlediska, bývá ale myšleno nejen fyzické bezpečí, ale především emocionální bezpečí, stabilita, zázemí. Člověk si stavěl pevná obydlí, dnes si kupuje byty a zakládá životní pojistky, hledá stálé zaměstnání, instaluje neprůstřelná skla.

  Pro praxi: pokud někdo vidí ohrožené svou práci, ubytování, příjmy a úspory, není s ním možné mluvit o ničem jiném, neposlouchal by vás.

• 3. stupeň +

  když se zdokonalil se lov a lidé začali obdělávat pole, diferencovala se více i jejich společenství, už nebyly jednotlivé tlupy, ale organizovali se do větších kmenů a národů, chtěli dávat najevo příslušnost ke své skupině a odlišovat se od druhých skupin. Zvýrazňovala se sociální potřeba.

  Pro praxi: každý je hrdý na svou skupinu, ve které se cítí dobře. Chcete-li s ním dobře komunikovat, respektujte jeho hrdost, čím větší by byl útok (i jen slovní znevažování jeho skupiny), tím hůř se s ním domluvíte. A naopak získáte si sympatie toho komu jeho skupinu oceníte, pochválíte, nebo dokonce zjistíte společné členství (fan–klub, hobby klub).

• 4. stupeň +

  potřeba uznání, společenský status, v primitivních společenstvích spojený se silou, kdo ukořistí větev, je náčelník. V dnešní společnosti jsou tyto potřeby značně rozvinutější, a složitější, někde je nutné mít auto odpovídající postavení v zaměstnání, jinde je člověk uznáván za službu a sebeobětování se pro druhé, stále jde o potřebu uznání, akceptování druhými o pocit vlastní hodnoty (PVH), nebo chcete-li v terminologii transakční analýzy (viz. 2. část skript) o pocit Já jsem OK. Jen když je dítě nebo dospělý uznáván, cítí se OK. PVH závisí přímo na reakcích okolí, na POHLAZENÍCH, kterých se mu dostává. V dětství jsou to opravdové doteky rodičů, později v přeneseném smyslu slova „pohlazení po duši”, úsměv, pochvala, projevy lásky, čas, který někomu věnujeme a tím mu sdělujeme, že ho akceptujeme.

  Pro praxi: Čím víc uznání mohu druhému prokázat, tím se potom jistěji cítí a má více energie k dobré komunikaci. Čím lépe se mnou komunikuje, tím úspěšněji probíhá rozhovor pro oba.

• 5. stupeň +

  potřeba seberealizace. Dříve se rozvoji jednotlivců nevěnovala pozornost, mělo se za to, že je třeba se zalíbit bohům a to stačí. Na člověka orientovaní psychologové, k nimž Maslow patří, zjistili, že po zajištění základních čtyř stupňů, nutných pro fyzické a psychosociální přežití - D deficitních, jejich neuspokojení cítíme jako nedostatek něčeho, se mohou lidé věnovat dále svému seberozvíjení, seberealizaci.

  Pro praxi: Lidé spadající do kategorie vítězů snáze komunikují s druhými.

Pocity, emoce a city

Motivační proces, je doprovázen napětím, které více či méně silně prožíváme. Prožíváme jeho vznik, dostáváme hlad, zvyšuje se napětí, cítíme agresivitu, jsme mrzutí, prožíváme i průběh činnosti, radost z dosažení dílčích cílů (místo v stolu, objednané jídlo) a po dosažení cíle, nasycení (spokojenost a celkové uklidnění), prožíváme intenzivně i to co očekáváme (těšíme se na dobrý oběd, obáváme se, že dnes mají zavírací den).

Pocity, emoce a city doprovází vznik, průběh i dovršení motivačního procesu, nelze je od něho oddělovat.

(více...)