Proxemika

Umístění v prostoru je vázáno na motoriku celého těla, ale není totožné s vlastním pohybováním, je spíše jeho výsledkem.

• 1. intimní,
• 2. osobní,
• 3. společenskou,
• 4. veřejnou.

Tyto zóny můžeme ještě dále dělit na užší a širší.

• Užší zóna intimního prostoru +

  (15 cm nebo méně) je vyhrazena pouze pro takové činnosti jakými jsou milování, objímání, utěšování a ochrana. V této malé vzdálenosti ustupuje zrakové vnímání do pozadí vedle vjemů čichových a hmatových. Hranice tohoto prostoru jsou otevřeny pouze našim nejbližším. Výjimku tvoří s naším souhlasem i několik typů cizích lidí, například lékaři.

• Širší pojetí intimního prostoru +

  (15-45 cm) je vyhrazena partnerovi, dětem, rodičům, dalším příbuzným a blízkým přátelům. Hmatové vjemy jsou zde stále důležité, čichové ustupují do pozadí. Zorné pole je velice omezeno, pouze v jeho malé části je možné vidět ostře.

Pro Evropany má tato zóna rozhodující význam, protože jakékoliv narušení cizími osobami (dokonce i s naším svolením) vyvolává prudký nárůst vzrušení. V závislosti na okolnostech setkání pak můžeme pociťovat toto narůstající fyzické i psychické napětí jako úzkost, hněv, podráždění nebo strach. (Lewis,1989).

• Vzdálenost osobní +

  (45-120 cm) je oblast, do které mohou bez znepokojení vstupovat i další příbuzní a přátelé, do vzdálenější hranice také náhodní přátelé, kolegové, sousedi a jiní, se kterými jsme v dobrých vztazích. V této vzdálenosti už vidíme zřetelně, vnímané odpovídá „pasové fotografii“.

• Vzdálenost společenská +

  (120-370 cm) je vyhrazena pro setkání s cizími lidmi a pro neosobní setkání. Vzájemný dotyk je nemožný, obličej i trup je vidět zřetelně. Na tuto vzdálenost hovoří učitelé k malým skupinkám studentů. Používá se i na schůzích, pohovorech, při výměnách názorů. Všichni zúčastnění jsou si navzájem dostatečně blízko, což vytváří možnost snadné výměny názorů a účasti několika lidí při takovémto setkání.

• Vzdálenost veřejná +

  (370 cm a více) je nejčastěji používána při jednání s cizími lidmi (umožňuje provést úhybný manévr, pokud by pro nás situace začala vypadat hrozivě). Převažuje zde zrakové vnímání, které zachycuje celou postavu včetně části teritoria, ve kterém se jedinec pohybuje. Této vzdálenosti také dávají přednost učitelé a přednášející. Je to také vzdálenost, která zvyšuje prestiž a autoritu těch, kteří si ji dokážou udržet.

Nesmíme však také zapomenout na orientaci v prostoru. Na jeho základě rozeznáme třeba společenský status jednotlivce (například studenti, kteří se kolem učitele spontánně rozestavují do půlkruhu, pokud chtějí něco prodiskutovat) nebo jeho akceptování ostatními členy (když dvojice, která si povídá, přijme třetího společníka do diskuse a utvoří s ním rovnostranný trojúhelník).

Zajímavý je také pohled na dvojici v interakci. viz obrázek.

Pokud ještě chvíli zůstaneme u dvojic a podíváme se na jejich možné rozmístění kolem stolu, získáme další zajímavé postřehy.

Pokud postoupíme od malých stolečků dále a dostaneme se k velkým stolům (třeba v zasedací místnosti) zjistíme, že i s nimi a s rozmístěním lidí kolem nich můžeme dělat kouzla.

Tvar stolu bychom měli volit podle toho, jaký typ jednání u něj budeme vést. Nejběžnější typy najdeme na následujících obrázcích.