Sociální afiliace
Potřeba afiliace se projevuje jako tendence být s někým, být spolu. Může se pohybovat mezi dvěma póly – družností a intimitou (přátelstvím a láskou).
Pro člověka je interakce s druhými lidmi důležitá hned z několika důvodů (Výrost, J., Slaměník, I., 1997):
1. +
Vztahem k druhému člověku si můžeme ověřit, co je správné, vhodné nebo žádoucí v mezilidském chování.
2. +
Přítomnost blízké osoby zvyšuje pocity štěstí a naopak poskytuje úlevu a útěchu v zármutku.
3. +
Kontakt s další osobou poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání), osvojování si nových poznatků a zpětnou vazbu pro prvky vlastního chování.
4. +
V interakci se očekává za úspěšně vynaložené úsilí odměna v podobě ocenění, které zvyšuje sebehodnocení.
5. +
Spolupráce s jinými a podílení se na společném výkonu přináší uspokojení.
6. +
U blízkých a důvěrných vztahů vyvolává příjemné pocity vzájemná důvěra a společná znalost informací, které nejsou přístupné jiným lidem. Důležité je i sdílení podobných názorů a postojů a možnost hovořit o nich.
7. +
Blízké mezilidské vztahy nám dávají pocit bezpečí a možnost obrátit se s problémy na ty, kteří o nás mají starost a jsou ochotni pomoci.
Samota a osamění
I přes velmi silnou touhu po navazování a udržování vztahů s jinými lidmi člověk občas volí samotu. Potřebuje přemýšlet, bilancovat, vyrovnávat se s událostmi. To pozitivně přispívá k jeho psychické vyrovnanosti.
Vedle samoty ale člověk také prožívá stav osamění, který jej od této vyrovnanosti může naopak vzdalovat.
Do stavu sociální izolace se můžeme dostat změnou bydliště, odchodem na kolej apod., kdy opouštíme známé prostředí rodiny a přátel a ocitáme se v novém sociálním prostředí, kde si teprve musíme vybudovat nové kontakty.
Poněkud jiná je emocionální izolace, kdy je člověk sice obklopen mnoha známými, postrádá však důvěrný vztah k jinému člověku, který by mu přinášel emocionální uspokojení.