1.3 Sociální konflikt
Konflikt tvoří běžnou součást našich životů. Nejčastěji bývá definován jako střet dvou protichůdných a do jisté míry se vzájemně vylučujících tendencí, sil, zájmů či názorů, jak to popisují například autorky Rymešová a Chamoutová (2011). Směry působení těchto sil bývají popisovány různými způsoby – ať už z hlediska valence (dvě protichůdné síly s pozitivní valencí, s negativní valencí, nebo dvě síly, z nichž každá má pozitivní i negativní valenci), nebo z hlediska přiblížení – vyhýbání na základě neobehavioristického pohledu (konflikt přiblížení - vyhýbání, vyhýbání – vyhýbání nebo přiblížení – přiblížení). Nejčastějším rozlišením konfliktů je rozlišení konfliktů na (Frankovský, Kentoš, 2008):
- Intrapersonální konflikty
- (subjektem je jediná osoba, může se jednat například o konflikt ve vztahu k dosažení cíle).
- Sociální konflikty
- které se dále člení na interpersonální konflikty (konflikt mezi dvěma nebo více osobami), skupinové konflikty a meziskupinové konflikty.
Řešení konfliktu je složitý proces, během kterého lze využít mnoho různých nástrojů a konkrétních technik. Frankovský a Kentoš (2008) uvádějí a charakterizují dvě skupiny takovýchto postupů, a to techniky orientující se na deeskalaci konfliktu a techniky překonávající divergenci zájmů sporných stran. Předpokladem pro použití technik směřujících k deeskalaci konfliktu je fakt, že obě strany musí mít jistou motivaci pro ukončení konfliktu (například, obě strany už do konfliktu vložili příliš mnoho úsilí, a přesto nelze v této konfliktní situaci zvítězit). V této situaci se potom zdůrazňuje význam přímého kontaktu a vzájemné komunikace, nicméně toto není vhodné například při vyhrocených situacích, jako jsou například konflikty mezi dvěma skupinami fotbalových fanoušků.
Uvedení autoři (Frankovský, Kentoš, 2008) také charakterizují druhou skupinu technik k řešení konfliktu, které označují jako techniky překonávající divergenci zájmů sporných stran. Z tohoto hlediska je možné překonat konflikt například kooperací sporných stran u nadřazených cílů.
Další členění způsobů řešení konfliktu je (Frankovský, Kentoš, 2008):
- Autoritativní (rozhodnutí autoritou, soudní spor)
- Alternativní (např. integrace, akomodace, kompromis atd.)
- Intervence třetích stran (mediace, facilitace, arbitráž, rozhodcovská komise atd.)
