2.4 Struktura sociálních skupin
Struktura sociálních skupin je charakterizována jednotlivými rolemi, které zastávají členové skupiny. Nejčastěji bývá vyčleňována role vedoucího skupiny. V odborné literatuře nacházíme odlišení vedení a vůdcovství. To znamená, rozdělení vedoucích a vůdců. S tímto rozdělením se setkáváme především v manažerské literatuře, v psychologii používáme častěji termíny formální a neformální vůdce skupiny. Formální vůdce je ten, který je formálně stanoven, jeho funkce je oficiální. Náleží k ní také formální povinnosti a práva (jako je stanovování pravidel, propouštění zaměstnanců apod.). Neformální vůdce je člen skupiny, který je preferován většinou ostatních členů. Je vyhledáván jednotlivými členy, poskytuje rady, je středem kolektivu.
Kromě formálních a neformálních vůdců se v rámci skupiny vyčleňují i další pozice, a to jsou pozice řadových členů, potom těch, kteří jsou pasivní nebo stojí na okraji skupiny. Na to, jakým způsobem lze zjistit a popsat rozdělení jednotlivých rolí ve skupině, slouží metoda nazývána sociometrie. Její autorem je Jacob Levy Moreno. Sociometrie je metoda založená na principu voleb, přičemž tyto volby jsou omezeny na konkrétní skupinu. Základem pro použití jakékoliv sociometrické techniky (existuje totiž mnoho verzí sociometrických testů) je jasné vymezení skupiny, resp. hranic skupiny a „…neomezený počet výběrů (a zamítnutí) podle specifikovaného kritéria nebo aktivity, zjišťovaný srozumitelnou formou tak, aby ostatní o těchto volbách nevěděli“ (Petrusek In Bahbouh, 2011, str. 37).
Například, pokud bychom chtěli zjišťovat strukturu vztahů ve školní třídě, ve třídě by byla každému žákovi zadána instrukce, aby na papír napsal např. tři jména spolužáků, se kterými by chtěl jet na pustý ostrov nebo pracovat na společném úkolu. Do grafu se potom zakreslí volby každého žáka směrem ke spolužákům. Ze vzniklé struktury je následně možné identifikovat formálního vůdce, neformálního vůdce skupiny, členy stojící na okraji atd.
Výsledkem sociometrie je sociogram, jehož příklady jsou uvedeny ve druhém cvičení v této sekci.
Existují taktéž individuální dotazníky pro zjištění toho, jakou roli ve skupině nebo týmu zastáváme (v rámci třetího cvičení máte uvedený příklad na třídění rolí dle Belbinova osobnostního dotazníku týmových rolí).
Jednotlivé role částečně popisují strukturu skupiny. V rámci skupinových procesů totiž členové skupiny vzájemně komunikují, jsou ve vzájemné interakci. To, jak tyto interakce probíhají, charakterizují komunikační struktury v malých skupinách.
Ve vztahu k malým sociálním skupinám se věnuje velká pozornost tomu, jakým způsobem se v rámci skupiny přenášejí informace a které komunikační sítě jsou z tohoto hlediska nejefektivnější. Nejčastěji rozeznáváme několik komunikačních struktur, jako jsou: řetěz, kruh, ypsilon, hvězda, síť.
Hayesová (1998) uvádí, že nejefektivnější komunikační sítě jsou takové, přes které prochází informace buď centrálně, nebo má člen skupiny možnost komunikovat se všemi členy skupiny jednotlivě i společně. Ukazuje se tedy, že nejefektivnější z tohoto pohledu je struktura hvězda nebo síť.