1.3 Prvky komunikace
- Komunikátor
- je původcem zprávy. Komunikátorem je buď jedinec, nebo skupina jedinců. Komunikátor zakóduje zprávu, to znamená, že ji přenese do určité srozumitelné řady všeobecně uznávaných symbolů, např. jazyka (Mikuláštík, 2010).
- Komunikant (příjemce)
- je ten, komu je sdělení určeno. Příjemce je, stejně jako komunikátor, buď jedinec, nebo skupina jedinců. Příjemce dekóduje a interpretuje sdělení. Komunikace je účinná tehdy, když příjemce chápe smysl sdělení stejně jako komunikátor (Mikuláštík, 2010).
- Sdělení
- může být verbální a neverbální. Verbální sdělení znamená, že komunikátor vyjadřuje své myšlenky a záměry slovy, řečí. Neverbální sdělení je vyjadřování komunikátora pomocí gest, mimiky apod. Sdělení je výsledkem zakódování (Mikuláštík, 2010).
- Komunikační kanál
- neboli médium, je způsob, pomocí kterého se sdělení dostává od komunikátora k příjemci. U verbální komunikace jsou komunikačním kanálem mluvidla člověka, u neverbální komunikace člověk využívá jiné části těla (pohyby rukou, výrazy v obličeji, kývání hlavou atd.). Komunikačními kanály jsou i jiné komunikační prostředky např. telefon, elektronická pošta, televize, internet a podobně (Mikuláštík, 2010).
- Proces kódování a dekódování
- závisí na určitých aspektech, mezi něž patří znalost jazyka, slovní zásoba, znalost signálů, ale také schopnost umět se přizpůsobit partnerovi, se kterým jednám. Proces dekódování může být obtížný z mnoha důvodů, jako jsou např. odlišnosti mezi kulturami (Mikuláštík, 2010).
- Zpětná vazba (Feed back)
- je vyjádřením příjemce k předmětu hovoru, který probíhá mezi ním a komunikátorem. Zpětná vazba má v komunikačním procesu důležitou funkci, protože vypovídá o tom, jak je sdělení přijato a chápáno. Je pro komunikátora pojistkou, že jeho sdělení je pochopeno a realizováno správně (Mikuláštík, 2010).
- Komunikační šum
- znamená externí nebo interní narušení toku komunikace, které blokuje nebo porušuje sdělení nebo jeho porozumění. Šum, jako rušivý faktor, vzniká buď na základě externích, nebo interních vlivů. Externím šumem je například hluk z ulice, zvonící telefon, blikající zářivka, vysoká teplota v místnosti a jiné. Za interní šumy lze považovat vnitřní osobní pocity, jako je hlad, únava, bolest hlavy, nemoc a podobně (Mikuláštík, 2010).
Je dobré si zapamatovat, že v mezilidském styku platí, že si vždy něco sdělujeme, není možné nekomunikovat. Také si nesdělujeme pouze holá fakta, není důležité jen to, co si říkáme, ale také jak a v jaké situaci si to říkáme. Když něco sdělujeme, není možné se nijak netvářit, vždy se přitom nějak chováme a to prozrazuje, jaký postoj máme k tomu, co říkáme, jaký postoj máme k posluchači, jaké jsou naše vzájemné vztahy s posluchačem apod. (Mikuláštík, 2010).