1.4.2 Neurolingvistické programování
Autory neurolingvistického programování jsou Richard Bandler a John Grinder (matematik a lingvista - zakladatelé nejsou psychology), kteří tento psychologický a psychoterapeutický směr založili v sedmdesátých letech minulého století.
Neurolingvistické programování je přinejmenším kontroverzní teorií. Některé odborné publikace mu nevěnují žádnou pozornost, na druhé straně je velmi oblíbeným přístupem v manažerských kurzech! Veřejnost, především odborníci z oblasti ekonomiky a managementu, jeví o teorii neurolingvistického programování velký zájem, proto jsme se rozhodli na tomto místě alespoň ve zkratce objasnit základní východiska daného přístupu. Neurolingvistické programování je název, skládající se ze třech slov (Vybíral, 2000, str. 182):
Na základě toho, jaký charakter mají naše vnitřní mapy, rozeznává škola neurolingvistického programování (Vybíral, 2000):
- vizuální typ
- nejvýznamnější je to, co vidí, obrazové informace. Tento typ si jednoduše pamatuje i vybavuje. Preferuje televizi. Pokud je to manažer, potřebuje jasné, denní plány před očima, používá diáře apod.
- auditivní typ
- nejdůležitější je pro něj to, co slyší. Učí se z ústního výkladu, z kazet, poslouchá hudbu. Pokud je manažer, tak k informacím potřebuje výklad, používá diktafon.
- kinestetický typ
- nejdůležitější je jejich vlastní zážitek, kinestetický typ je procesuální, emotivní.
V komunikaci vznikají podle neurolingvistického programování nedorozumění tehdy, pokud se setkají dva odlišné typy a chybí jim schopnost naladit se na jiné vnímání druhého člověka.
Obr č. 2: Příklad rozhovoru, kdy se setkávají dva odlišné typy.
Zdroj: vlastní zpracování
Důležitým pojmem v rámci neurolingvistického programování je reframing = změna rámce. Jedná se o snahu k negativním skutečnostem vyvolat pozitivní konotace, čímž se stanou přijatelnějšími, poukážou na nové souvislosti. Např. když je někdo puntičkář (negativní konotace), je možné o něm také říci, že je velmi pečlivý (změna rámce, už je to kladná vlastnost).