4 Asertivita

V základní úrovni tohoto modulu je naším cílem definovat asertivní chování. Vymezit ho na kontinuu chování a stejně tak rozlišit jednotlivé úrovně (stupně) asertivity. Budeme se také věnovat (známým) asertivním zákonům a jejich (méně známým) významům a v poslední části si stručně popíšeme asertivní techniky.

Obecná definice asertivity

Pojem asertivita je odvozen z latinského asserere = tvrdit něco s jistotou, důrazně, nárokovat si něco, zdůrazňovat to. V češtině je možné se potkat s termínem „sebeprosazování“. Tento termín ovšem není přijímán všemi autory bez výhrad. Novák a Kudláčková (2008) považují za vhodnější tzv. popisnou formu tohoto pojmu, tj. že ho popisují jako přímé, přiměřené, sebevědomé jednání. Tento popis se vztahuje ke všem stavům – asertivita nám má umožnit přiměřeně vyjadřovat svoje pocity, potřeby, reagovat spontánně, dokázat vyjádřit svá přání. Je také nutné si uvědomit, že hranicí asertivity je i morálka, co není morální, není asertivní. Asertivita je hledání a nalezení kompromisu, avšak i trvání na svém stanovisku, pokud je to nezbytné. Jedná se jak o souhrn zásad komunikace, tak o pohled na život a na svět (Novák, Kudláčková, 2008, str. 30).

Druhy (stupně) asertivity

Asertivitu můžeme rozdělit do několika úrovní nebo stupňů. Obvykle rozlišujeme čtyři druhy asertivity, jsou to (Bratská, 1994):

  • Základní asertivita
    • jednoduché vyjádření myšlenek, pocitů a citů.
  • Empatická asertivita
    • zahrnuje i vnímavost vůči jiným lidem. Tento druh asertivity bere do úvahy názor jiných, ale ponechává si možnost ho odmítnout.
  • Eskalující asertivita
    • i přesto, že jsme sdělili svůj postoj, někdo dále agresivně porušuje naše práva, eskalujeme naši asertivitu bez sklouznutí k agresi.
  • Konfrontační asertivita
    • vychází z rozporu mezi slovy a skutky recipienta a žádá si vysvětlení a informace o problému. Není však útočná.