4.1 Asertivní zákony
M. J. Smith hned v první kapitole známé knihy When I say no, I feel guilty (1980 In Bratská, 1994) určuje 10 základních asertivních práv, které se od té doby uvádějí v různých podobách v každé publikaci věnované asertivitě. Jedná se o tyto asertivní zákony:
a samozřejmě máte právo chovat se neasertivně, když se tak rozhodnete
Krátké vysvětlení k jednotlivým zákonům:
- Ad 1
- Tento zákon nám říká, že naše chování máme posuzovat my sami. Nemusíme čekat na schválení od autorit (starších a moudřejších než jsme my), nebo na to, jestli se chováme podle nějakých všeobecně daných pravidel. Měřítkem toho, zda budu nebo nebudu v sobotu dopoledne uklízet, má být moje vlastní svobodné rozhodnutí, ne nátlak matky/tchýně vyjádřený větou: „Každá normální žena v sobotu dopoledne uklízí…“
- Ad 2
- Nemusíme všechno vysvětlovat a omlouvat. Samozřejmé je, že se máme omluvit, pokud to považujeme za nutné, ale je to vždy naše rozhodnutí. Některé věci jsou prostě takové, jaké jsou a výmluvou nebo omluvou je nezměníme. Zde stojí za zmínku historický fakt, když se kat před vykonáním popravy omlouval Marii Antoinettě (Novák, Kudláčková, 2008), že se bude snažit, aby to co nejméně bolelo…
- Ad 3
- Všeobecně může platit pověra, že k některým institucím/lidem máme větší závazky než k sobě samým. A máme proto obětovat svoje hodnoty/čas/energii na to, aby fungovali. A pokud nefungují, tak se máme změnit nebo přizpůsobit (oni se však přizpůsobovat nemusí). Napadá vás k tomu nějaký konkrétní příklad?
- Ad 4
- Tak, jak se vyvíjí naše osobnost, je přirozené, že se mění i naše názory. Pokud změníme náš názor, je to v pořádku a neměli bychom mít obavy nebo výčitky z toho, že se na nás ostatní budou dívat jako na „převlékače kabátů“.
- Ad 5
- Nezapomeňme na notoricky známé „Mýlit se je lidské“ nebo „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Nemusíme být dokonalí a nemusíme se přehnaně cítit vinni za každou maličkost. Přiznat chybu a nést za ni odpovědnost – ano, rituální tance a deprese na její odčinění -…?
- Ad 6
- Nemusíme a ani nemůžeme znát vše. I z praktického hlediska je důležité říci, že nevíme, než abychom vymýšleli odpovědi pouze pro zodpovězení otázky. Pokud se někoho ptáte na cestu a ten dobrák vás pošle úplně opačným směrem (než aby řekl, že neví), nebudete po zbytečných kilometrech ani vděční ani nadšení (Novák, Kudláčková, 2008).
- Ad 7
- Je těžké vyrovnat se s pocitem, že nás nebude mít každý rád. Naše chování ale opravdu nemusí obdivovat každý, koho potkáme. Někdy jsme dokonce nuceni druhým takříkajíc „šlapat na paty“ a za to obdiv a lásku opravdu nemůžeme očekávat. Tento fakt však zdaleka neznamená, že „mě nikdo nemá rád“, nemám tudíž důvod propadat smutku a depresi.
- Ad 8
- Je známo, že kromě pragmatické roviny našeho myšlení existuje i rovina intuitivní. Stejně tak ne všechny obsahy našeho vědomí si aktuálně uvědomujeme, to však zdaleka neznamená, že neexistují. Proto i rozhodnutí, které vypadají jako nelogické (nebo je v současnosti nedokážeme racionálně zdůvodnit) se časem mohou ukázat jako opodstatněná, ba dokonce správná! Nebojme se, když chceme udělat takové rozhodnutí, stejně tak ale buďme připraveni nést za ně zodpovědnost.
- Ad 9
- Představa empatické, chápající ženy, které je všechno jasné již na první pohled a bez vyslovení slovíčka ze strany partnera, může platit v romantických filmech. V běžném životě se ale opravdu nestáváme necitlivými ignoranty, pokud nepoznáme aktuální problémy lidí okolo nás pouze z jejich myšlenek. To samé platí i o partnerovi: pokud mu jasně neřeknete, co se děje, tak jednoduše nemůže vědět, co vás trápí – nemá odkud.
- Ad 10
- Další z pověr se týká toho, že se máme vždy snažit být lepší a lepší a každou vteřinou směřovat k dokonalosti. Pokud tak neděláme, jsme leniví, nemožní a nezasloužíme si kousek úcty nejen od sebe, ale ani od jiných. Poslední asertivní zákon však mluví právě o tom, že nemusíme usilovat o dokonalost podle norem jiných lidí. Připomeňme si příklad uvedený v pravidle 1 – „Každá normální žena…“ a stejně tak si připomeňme i odpověď z pravidla 10 – „Je mi to jedno.“